Společně i sami můžeme vytvářet svou životní skutečnost, učit se, léčit, snít. 
Kruh zachovává individualitu a zahrnuje celek, je v něm obsaženo vše. Sami i společně, jakkoli to je, jsme jedna rodina. 

Přišli jsme dokonalí s Darem Života a stali se poutníky na jeho cestách. Potkáváme i vytváříme světlo, temnotu, radosti, smutky, naplnění i zklamání, připoutanost i osvobození.....a učíme se být vědomými. 
Někdy se ztratíme a ptáme se kdo jsme, proč jsme tady a kam jdeme? Kam vedou naše cesty, s čím a s kým jsou propojeny - svobodně nebo závisle? Žijeme vlastní život, nebo život podle někoho jiného? 

Ztrácíme-li sebe sama a z nedostatku lásky, vědomí, pokory a respektu i spojení s ostatními bytostmi, s předky, s Vesmírem a jeho zákony, pak časem ztrácíme sílu, směřování nebo onemocníme. Není to trest ani odměna, je to jen zpráva, že jsme sešli z Cesty. 

Je cesta zpět k harmonii s přirozeným celkem možná? A jak se potom léčit? Udělá to někdo za nás? Můžeme si věřit? Potřebujeme odpovědi, nebo stačí otázky? 
Jako děti Matky Země a Praotce Slunce už vše, co potřebujeme, máme v sobě.

"My jsme ti, na které jsme čekali"...., vzkazují starší národa Hopi.